V životě každého člověka jsou pracovní záležitosti, které by tam raději neměl či které mu práci komplikují, nad kterými se musí smát nebo nevěřícně kroutit hlavou. Já jsem se rozhodla, že vám popíšu pár těch, se kterými „bojuji“ já jako praktik Bachovy terapie, což je profese, které se věnuji s klienty už 10,5 roku.
Co mě v mé práci rozesměje (před pár lety jsem jen šokovaně zírala, ale to už je pryč) nebo si povzdechnu už zase.
- když mi někdo na můj dotaz po 4 týdnech napíše, jak se jeho život změnil, jak se cítí lépe, jak začal dělat věci, co 10 let, 2 antidepresiva a 3 psychologové nedělal a pak přidá větu typu: Ale víte, já si nemyslím, že je to těmi esencemi ??? Na to vždy napíši něco jako, víte co, důležité je, že je vám lépe…co jiného napsat, že….
- když mi přijde e-mail, kde je například jen: úzkost, bolest hlavy, sebevědomí. A to je konec. Žádný pozdrav, žádná slovesa, nic. Občas přijde třeba jen: bolest ledvin a časté modřiny.
- když mi někdo nenapíše na konci naší společné práce adresu, i když to tam jasně píšu – tohle se hoooodně zlepšilo, co jsem ten konec pozměnila a dala jsem tam % lidí, co tu adresu napoprvé nepošlou a výzvu zasoutěžit si, aby klient do téhle skupinky nespadl – aneb gamifikace v akci ?
- když mi přijde e-mail, kde člověk chce řešit svůj žlučník, játra, pomalé spermie nebo migrény – vysvětlím, že to není možné, přepošlu jinam či nabídnu esence na psychickou stránku věci
- když mi někdo napíše jako odpověď na moje vysvětlení výše, že asi ty esence moc neumím, že našel paní, co prodává lahvičky na migrénu, neplodnost, sex (asi i zaražený prdy) – zkusím ještě jednou vysvětlit, když nezabere, řeknu si dobře mu tak
- když mi někdo napíše, že by chtěl, abych zkontrolovala, že člověk, co mu vybral esence, to udělat správně – když odepíši, že jistě ví, proč si takového člověka vybral, tak dostanu většinou odpověď – protože byl levný!
A teď to, u čeho se vzdychnu víc či se leknu nebo se chytnu za hlavu a mám chuť si vytrhat vlasy.
- největší klasika – když chce někdo druhou lahvičku a podepíše se jen Petra nebo Radka a já musím hledat podle e-mailu, kdo to je (nebo jí napsat, ale to je pomalejší) – nejčastěji zjistím, že se musím prokousat až někam do roku 2019 – 2016, kde mi pouze jednou ten člověk napsal i příjmení
- druhá klasika – e-mail novakova@poskytovatel.cz, podepisuje se Smetanová a chce to poslat na Břínkovou – při první konzultaci ok, další lahvička – najít to je peklo
- třetí klasika – e-mail jana.novakova, podepisuje se Jana, adresu napíše beze jména, takže logicky předpokládám, že je Jana Nováková – no na závěr se ukáže, že není – často až v momentě, kdy mi pošta vrací zásilku, u které na uvedené adrese prý tento člověk nebydlí – už se to snažím hlídat
- a čtvrtá klasika – když klientka napíše, že chce další lahvičku, připravím, zabalím a v noci přijde e-mail: jééééé, já vám nenapsala, že chci změnit adresu!
- všude píšu, že když neodpovím do 24 hodin, máte mi psát znovu – takže e-mail typu, dobrý den, před měsícem jsem vám odpovídala na vaši otázku a vy jste mi neodepsala, tak jsem nechtěla obtěžovat – to je peklo, protože to ve mě samozřejmě vzbuzuje pocity viny.
Neberte to jako stěžování si, svou práci miluji, své klienty mám moc ráda, ale jsem s nimi v kontaktu jen jednou měsíčně a není v mých silách si pamatovat, že Míša s e-mailem vevericka2358 je Míša Nováková z Vysoké Lhoty 🙂
Tento článek jsem nejdříve v mírně pozměněné podobě poslala mé databázi a dostala spoustu e-mailu, kde mi lidé psali, jaké specialitky má jejich práce. Od srdce jsem se mnohým zasmála.
Jestli chcete být v databázi a dostat všechny informace jako první, tak mi to buď napište a já vás vložím ručně nebo si stáhněte cokoliv z tohoto a budete tam automaticky.