Emily Perl Kingsley je americká spisovatelka, která v roce 1987 napsala článek, který se v originále jmenuje „Welcome to Holland„. V něm přirovnává zkušenost rodiče, jehož dítě není zdravé (její syn má Downův syndrom), k cestě do Itálie, která skončila v Holandsku.
Narazila jsem na tenhle příběh v jedné knize, kterou čtu. Při pátrání, zda existuje český překlad jsem doputovala až na stránky Wlcice, která ho tam má s poznámkou, že do češtiny jej přeložila Pavla Novotná.
Myslím, že Emily text může být metaforou pro mnoho věcí v našich životech. Ať už týkajících se dětí, které nejsou zdravé od narození nebo pak nemoc změní život celé rodiny později, tak týkajících se nás a našich problémů.
Představte si, že vaše „Itálie“ měla přijít po svatbě, ale vy jste se rozešli těsně před ní, nebo jste možná přišli o svou milovanou práci, rodiče nebo jiné jistoty. A teď máte místo Itálie to Holandsko. Možná se v některých případech do Itálie ještě podíváte, v jiných už zůstanete v Holandsku.
Ať jsme kdekoliv, i v černém tunelu, snažme se to mít co nejlepší. A teď už Emily sdělení.
—————————————————————————————————————————
Vítejte v Holandsku!
Jsem často žádána, abych popsala své poznatky o výchově dítěte s postižením a tím pomohla lidem, kteří touto jedinečnou zkušeností neprošli, porozumět a přiblížit pocity, jaké to je. Tak poslouchejte…
Očekávání dítěte se podobá plánování výletu do Itálie. Koupíte si kupu průvodců a vytvoříte si nádherné plány. Koloseum. Michelangelův David. Gondoly v Benátkách. Možná se naučíte pár užitečných italských frází. Je to velice vzrušující.
Po měsících dychtivých představ konečně nastane ten den. Sbalíte si kufry a vyrazíte. O několik hodin později letadlo přistane. Vejde letuška a oznámí: „Vítejte v Holandsku!“
„V Holandsku?!“ vyhrknete. „Jak to myslíte, v Holandsku?! Měla jsem objednanou cestu do Itálie! Mám být v Itálii. Celý život sním o Itálii!“
Jenže letový plán byl změněn. Letadlo přistálo v Holandsku a vy musíte zůstat zde.
Důležité je, že vás neodvezli na nějaké hrozné, odporné, špinavé místo, plné nebezpečných nákaz, hladomoru a nemocí. Je to jen jiné místo. Takže si musíte koupit nové průvodce. Musíte se naučit nový jazyk. A potkáte celou řadu lidí, které byste jinak nikdy nepotkali. Prostě jen jiné místo. Žije pomalejším tempem než Itálie, je méně jiskrné než Itálie. Ale poté, co zde strávíte nějaký čas, popadnete dech, rozhlédnete se… a všimnete si, že Holandsko má větrné mlýny… a tulipány. A Holandsko má dokonce Rembrandta.
Nicméně sledujete, jak každý cestuje do Itálie… a všichni se chlubí, jak krásně se tam měli. Po zbytek života budete tvrdit: „Ano, tam jsem chtěl jet. To jsem si naplánoval.“ Ta bolest nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nikdy nevymizí, protože ztráta takového snu byla příliš velká.
Ovšem… Pokud strávíte zbytek života truchlením nad tím, že jste se nedostali do Itálie, nikdy nedokážete vychutnat výjimečnost a úchvatnou krásu… Holandska.
Pokud potřebujete v Holandsku podporu, můžou to být třeba Bachovy esence.