Olga mi napsala před měsícem. Trápily ji problémy s usínáním její 2,5leté dcerky. Vlastně, holčička nechtěla spát vůbec. Byla šíleně unavená, kruhy pod očima, z únavy problémy s mluvením a chůzí – a přesto nechtěla zůstat večer v posteli nebo přes den v kočárku, kde se jí občas podařilo usnout. Místo spánku přicházelo zoufalství, agresivita a naschvály.
Olga cítila zoufalství a bezmoc. Holčička byla z únavy agresivní a nezvladatelná, Olga tím víc zničená, dcerky únava živila její únavu. Co víc, dcerka budila a ohrožovala mladšího sourozence a rovnováha ve vztahu máma – dcera byla narušená.
Mateřská bezmoc
Olga popisovala svoje pocity takto:
V posledních týdnech začínám ztrácet cit v prstech, v celé ruce. Prostě, bezmoc. Mám stres z toho, že zase bude křičet. Únavu z plnění nekonečných požadavků, neustálého kňučení, zvedání velké holčičky. Spím namačkaná mezi dětmi jak řízek v chlebu, v klidu se nenajím. Je to asi všechno se vším, mám sklony k perfekcionismu, snažím se plnit, co komu na očích vidím, a vyhýbat se konfliktům, na druhou stranu, potřebuju i nějaký životní prostor a práci, která je pro mě relax.
Po měsíci s Bachovými esencemi
Vybraly jsme esence na míru pro Olgu i její holčičku a tohle je e-mail od Olgy po měsíci braní Bachových esencí.
Od esencí jsem nic nečekala, spíše jen doufala. O to více jsem měla pocit, že se udála nějaká magie.
K první aplikaci jsem přistoupila skoro obřadně. Následně jsem měla pocit, jako bych plula na obláčku, vzdálená od ruchu a hluku, s nadhledem nad vším.
Celý první týden jsem byla v jakémsi zenu. Zatímco muž měl pocit, že se to s dcerkou ještě zhoršilo, mi to přišlo jako hrozná pohoda. Najednou se šlo domluvit, usínání klidnější, méně násilí. A já jsem konečně přestala usínat už v 8 večer!
Aktuálně díky kapkám zvládám večerní práci a ranní budíček v 5:30. Jsem asi přísnější, nevyčítám si, že po dětech chci nějaké dodržování pravidel. Zároveň jsem trpělivější, příjemnější, více se s dětmi mazlím. A poznám, kdy už mám fakt dost a umím si to stopnout.
Dcera už třikrát usnula přes den, na procházce, vestoje. I bez dudlíku. Třikrát si šla sama po obědě lehnout a usnula a spala. Neuvěřitelné. Nevídané, neslýchané. To se nikdy předtím nestalo!
Je to zkrátka super. Mi se hlavně díky tomu odstupu povedlo vysledovat mechanismus, kterým jsme se vzájemně vytáčely až do nepříčetnosti – a učím se tomu předcházet i to stopnout v průběhu. A zvládnout sama sebe, pokud to dojde vrcholu. I to je úžasné.
Zatím ještě nemáme dobráno, každopádně – cibule se loupe a teď už je jasné, že další téma bude úzkost dcerky. Doteď jsem ji považovala za naprosto nebojácnou amazonku, která snese prakticky cokoli, cestování, změny, lidi… Kapičky mi otevřely oči a já mám najednou citlivé miminko, které potřebuje chránit a mazlit snad více, než když ještě neumělo chodit. Jenže co s tím, když to potřebuje i druhé mimino? Asi to celé povede ke změně životního stylu celé rodiny. Uvidíme.
Olga
Co vy? Taky hledáte rovnováhu ve vztahu k dětem? Máte pocit, že potřebujete své emoce lépe zvládat?
Napište mi a dáme se do toho!