Když přijde období vzdoru, tak si toho všimnete. Dítě začne prosazovat svůj názor, často zcela opačný než máte vy. „Ne“ je na denním pořádku. Klasický věk tak 1,5- 3 roky, vrchol většinou okolo dvou let.
Období vzdoru – kdo vlastně potřebuje pomoc?
To je normální, protože období vzdoru=období sebeuvědomování a tím musí projít každé dítě. Samozřejmě intenzita je různá. A podle toho se pak odvíjí i naše pocity, jak to zvládáme nebo nezvládáme.
Nejčastěji mi chodí emaily, kde je napsáno zhruba toto: Moje dvouleté dítě se pětkrát denně vzteká, měla byste pro něj nějaké Bachovky? Moji snahou je podat informaci o období vzdoru jako normální fázi a navrhnout zda nepotřebuje podporu Bachových esencí spíše matka/jiný pečovatel.
Co si budeme povídat, tohle období je pro naše nervy záhul
Někdy jsou to natolik propojené nádoby, že esence dostane dítě i dospělý. A to se také stalo s Janou a její holčičkou. Jana souhlasila, abych zveřejnila část jejího emailu, který mi poslala před měsícem a také email, který mi dorazil včera.
Dcera byla až do cca 14 měsíců úplně zlaté dítě, byla klidná, od 2 měsíců spinkala celé noci bez krmení a kdykoli se probudila, tak se smála, žvatlala a byla veselá. Potom dostala třetí dávku hexa vakcíny a v té době se u ní objevil zvláštní tik hlavy a ruky, který trval nějakou dobu a potom sám zmizel. V tom období začala být dcera vzteklá, plačtivá, budí se vždy s pláčem.
Dřív si dcera hrávala sama v pokojíčku, v postýlce nebo ve svém koutku, kde má plno hraček. Jenže v poslední době nechce být vůbec sama, neustále mě tahá za ruku, když okamžitě nejdu tam, kam chce, tak začne plakat, vztekat se, často si i lehne na zem a křičí. Uklidní se až ve chvíli, kdy si ji buď vezmu do náručí nebo kdy prostě jdu tam, kam ona chce.
Vysvětlit si v tu chvíli nic nenechá. Nemůžu od ní ani na chvíli odejít, když vařím, tak mě tahá za ruku nebo za oblečení a brečí, když si hraje a já chci odejít třeba na záchod, tak se okamžitě zvedne a začne plakat. Prostě chce, abych byla neustále vedle ní, i když si hraje.
S tím souvisí i fakt, že se s ní bojím jít na procházku nebo do obchodu bez kočárku. Pokud sedí v kočárku a baští třeba nějaké ovoce, tak vydrží v klidu sedět.
Ale ve chvíli, kdy jsme na procházce a já ji pustím na zem, tak začne lítat jako blázen, můžu na ni volat jak chci, ale neposlechne, když ji chci vysvětlit, že by mohla někam spadnout nebo že jezdí auta, tak na mě vůbec nereaguje, prostě si běhá a nic ji nevysvětlím. Když ji pak musím vzít do náruče, aby se jí něco nestalo, tak spustí strašný řev, propíná se, nemůžu ji skoro udržet, ječí, tahá mě za vlasy a absolutně mě neposlouchá. V obchodě, když ji vezmu za ruku a chci ji zabavit a popisuju, co vidíme kolem, okamžitě se mi z ruky vytrhne a začne nesmyslně běhat sem a tam a zase ji ničím nezaujmu, aby přestala, když ji opět musím vzít do náruče, tak zase hysterický křik a scéna. Někdy mám pocit, že mi nerozumí a tenhle pocit mě děsí a trápí.
Když někde spadne, nevadí, jde klidně znovu. Když přijdu k ní a řeknu jí pojď, jdeme se podívat tam a tam a chci ji zaujmout, utíká si dál, když ji chci chytit za ruku, řekne „bác“ a šupne sebou na zem. Prostě s ní nic nesvedu.
Už před nějakým časem jsem začala mít podezření, že není všechno úplně v pořádku, že mi úplně všechno nerozumí tak, jak jiní vrstevníci v našem okolí. I když je jinak moc šikovná a spoustu věcí se naučí během chviličky, tak jsou věci, které už by měla rozumět, ale nerozumí. Jsem z toho a z toho jejího vztekání už zoufalá.
Často mám pocit, že jsem špatná matka a dělám všechno špatně.
Sama ale vím, že to tak není, protože se o ni opravdu starám jak nejlíp umím a dala bych za ni život. Pak jsou zase chvíle, kdy si vyčítám, že jsem se v těhotenství tolik stresovala, že jsem jí tím třeba ublížila a podobně.
Moc bych si přála, aby se uklidnila, aby se pořád nevztekala, nebyla kvůli všemu tak uplakaná, nechala si něco vysvětlit, poučila se, když někde třeba spadne. Přeju si, aby si zase začala hrát sama a nechala mě zase v klidu uvařit, jít na WC, abych ji mohla říct, že za chvíli příjdu a ona to pochopila v klidu a neměla kvůli tomu takový výbuch.
Mám o ni strach a jsou situace, kdy už prostě zakřičím a pak mě to mrzí, protože ona je citlivá a potřebuje všechno v klidu, jenže někdy už je toho prostě moc.
Moc doufám, že nám Bachovy esence opravdu pomohou, moc si to přeju.
Děkuji Vám za pomoc. Jana
S Janou jsme podrobně probraly její pocity a i pocity dcerky a lahvičky ji doputovaly poštou. Po měsíci jsem se jí zeptala, jak to vypadá a co se změnilo.
První týden užívání esencí byl takový celkem bouřlivý a místy mi to přišlo i trošku horší, než dřív.
Asi druhý týden užívání esencí jsem s dcerou byla poprvé v klidu na procházce za ručičku. A od toho dne spolu pravidelně chodíme ven bez kočárku. 🙂
A to jsem si ještě před měsícem vůbec nedovedla představit. 🙂
Celkově když srovnám, jaké to bylo před měsícem a nyní, tak je moje malá úplně jiné dítě. Je mnohem klidnější, minimálně dva týdny neměla žádný veliký a strašný záchvat vzteku, jak to bývalo dříve. Víc se soustředí a lépe zvládá, když třeba odejdu do koupelny. Sice na mě často čeká za dveřmi a pofňukává o mě, ale není to šílený řev a válení se po zemi. 🙂
Já jsem díky tomu mnohem spokojenější a klidnější.
A co se týče mých výčitek týkajících se stresování v těhotenství, tak nevím úplně, jak to přesně popsat. Není to tak, že by mi to najednou bylo úplně jedno, ale nějak to beru tak, že to bylo a už to nemůžu změnit a spíš se soustředím na přítomnost a budoucnost. A snažím se neřešit, co bylo. Takže i u mě je myslím vidět pokrok k lepšímu.
Hlavně mi ze všeho nejvíc pomohlo to, že je dcerka klidnější.
Chci Vám moc poděkovat za Vaši pomoc. 🙂 Jana
Jana se ptala, jak dál a dohodly jsme se, že to nyní zkusí bez esencí a uvidí, jestli je stav vyladěný.
Máte doma vzteklíše, který si už ubližuje nebo je v tom vzteku velmi nešťastný? Máte pocit, že už to nedáváte?
Dát se na to pracovat. Mohu vám nabídnout emailovou konzultaci, při které vybereme Bachovy esence vám (případně i dítku) na míru.
Mohu vám také nabídnout nástroj, který vám umožní řešit své pocity i pocity dítěte hned.