Kolikrát jste si tohle už řekly? A kolikrát jste si tu pomoc sehnaly? Tipla bych si, že ta čísla nebudou stejná. My si o pomoc moc často neříkáme. Prostě jedeme dál, nefňuká se, ono se to nějak utřepe, jiní mají naloženo víc…A tak dále a tak podobně.
Začíná to už v dětství a řekla bych, že se to snad v dnešní době zlepšuje, ale kdo z vás si pamatuje věty jako: To nic není, nebreč, Pepa taky nebrečí, ty toho neděláš, hele letadlo! A pěkně si to neseme dál. Jasný, rodiče dělali, co uměli, stejně jako to děláme dnes my, pokud jsme rodiče.
Říkám si, že ta štafeta jde přerušit, nemusím ten klacek nést dál. Můžu s ním švihnout o zem a říct končím. Nemusím dřít do úmoru, protože to dělal můj táta a bavilo ho to. A když to uděláte, dovolíte si s tím klackem seknout a požádat o pomoc, často podpoříte své děti, aby to taky udělaly. Aby si řekly o pomoc, kterou už potřebují. S trochou nadsázky co nejhoršího může děti v životě potkat? Dokonalá matka. Pak neví, že se dá přežít selhání a neúspěch a že není třeba být pořád dokonalý.
Vaše zkušenost
Nedávno mi psala Natka, která měla esence.
Dobrý den, chtěla bych vám jen napsat, že už jsou to 4 týdny, co kapu kapičky, a je to stokrát lepší než bez kapek. Zvládla jsem během této doby dvě moc důležité praxe v kavárně, kde už jsou praví zákazníci. Oba večery před tou praxí to byl trošku stres, a ráno malinko, ale vůbec se to nedá srovnat s časem, kdy jsem kapky neměla. Ani jednou mě nenapadlo tam nejít, ani se na nic vymluvit, ani nebyly žádné žaludeční potíže a v noci jsem mohla spát, a dalo se vše zvládnout. Strach byl, ale nesrovnatelný s tím, co bylo před kapkami…Celkově se cítím líp, i se víc bavím s holkama ze třídy, i se líp rozhoduju.
Natka si řekla o pomoc a dokázaly jsme s tím takhle pohnout. Tedy dokázala to ona za podpory esencí, které jsme společně vybraly. A doma viděla ten příklad toho, že je dobré si říct o pomoc, když to člověk vlastními silami moc nezvládá.
Byla jsem teď na první části výcviku v krizové intervenci a viděla jsem, že do krizového centra nechodí jen lidé absolutně na pokraji zhroucení, ale taky lidé, co jsou v nějaké situaci, která je náročná, oni se nehroutí, ale podporu už potřebují. To je tzv. třetí stádium, moment, kdy jsme nejvíce ochotní si nechat pomoci. Dostat se do dalšího stádia nechceš. Tam už člověk moc nedrží pohromadě. Takže hlavně si říct o pomoc včas.
Co se týká Bachových esencí, tak raději dříve než později, ale i když byl nejlepší den na to včera, tak dneska je ten druhý nejlepší.
Každý z nás potřebuje jinou pomoc a v České republice máme výhodu, že tu máme dost linek zdarma, které člověk může využít. Znáte je? Tady vám některé z nich dávám.
V nadpisu je taky Jsem divná. Tahle hláška je oblíbenou u mých klientek. Děje se něco, v čem se jim nedaří nebo v tom nejsou spokojené, a mají pocit, že jsou divné.
Stresuje mě práce. Jsem divná.
Nepřitahuje mě manžel. Jsem divná.
Mám různé strachy. Jsem divná.
Řvu na děti. Jsem divná.
Nechci jet s tchýní na dovolenou. Jsem divná.
Nechci na další školení. Jsem divná.
Nevěřím si. Jsem divná.
Nejste divná, prostě to tak teď máte. Záleží na tom, jak se v tom cítíte. Pokud vám v tom dobře není, dá se na tom pracovat i pomocí Bachových esencí.
Ale cest je mnoho. Bachovy esence jsou komplementární metoda, nenahrazují lékaře (jo, bylo by to super, nemusela bych v poslední době lítat pořád po nějakých doktorech😂😂😂) ani psychoterapii. Mohou se s nimi kombinovat. Zamyslete se nad tím, jestli se vám takhle žije (ještě) dobře. Pokud ne, promyslete cestu a pokud chcete zkusit přírodní, tak mi napište.
Často pomůže si o tom promluvit a na to jsou krizové linky nebo můžete zvážit linku Sluchátko, pokud tušíte, že psychoterapie by vám prospěla.
Nejste divná. A je dobré si říct o pomoc, když se nám nedaří věci řešit.