Úzkosti. Kdo by je někdy nezažil? Třeba jen v podobě bolesti břicha – ráno před školou, před zkouškou, návštěvou u lékaře nebo schůzkou s nadřízeným. Někdo zná i panické ataky: v metru, v práci, doma, když se zdánlivě nic neděje.
Osobně mám zkušenost s týdny trvající úzkostí, s úzkostmi nárazovými a dvěma panickými atakami. Než jsem se před 13 lety seznámila s Bachovými esencemi, vždy jsem to prostě nějak přetrpěla.
Od té doby, co esence používám, si umím pomoci, a vzhledem k celkovému vyladění emocí se už jen občas setkám s jednorázovou úzkostí.
úzkosti
V průběhu osmi let práce s klientkami jsme nejčastěji řešily právě úzkosti. Mluvila jsem a psala si o nich s více jak dvěma tisíci žen.
Tady jsou věci, které jsem se o úzkostech naučila:
- Velmi často přicházejí večer, když má člověk čas, nemyslí na práci, nemá povinnosti a chce si odpočinout. Pak udeří. Mnohdy se objevují zcela bez varování i v momentech, kdy vám je dobře.
- Úzkosti jsou častokrát důsledkem náročného období, které jsme v životě měly. Nemusí se ale objevit během tohoto období – naopak navštíví vás až v momentě, kdy si říkáte, že se život začíná normalizovat.
- Velmi často se projevují fyzicky. Typické oblasti zásahu jsou břicho (bolesti) nebo hrudník (tlak, pocit nedodýchnutí). Projevů je ovšem více: od bušení srdce přes nadměrné pocení, vnitřní třes až po potřebu chodit opakovaně na toaletu.
- Dobrým začátkem je zjistit, proč naše tělo reaguje úzkostně. Někdy na to samy přijít nedokážeme a pak může určitě pomoci psycholog/psychoterapeut.
- Ženy, které mají úzkosti, v mnoha případech ani neví, co se s nimi děje. Mají pocit, že jsou s těmito pocity samy. A když už se svěří, nejednou se setkají s nepochopením a radami typu „víc makej, nezabývej se blbostmi, tohle, co říkáš, není vůbec možné“.
- Úzkosti se většinou časem zhoršují. Není neobvyklé, že nám do života zasáhnou tak zásadně, že už například nejezdíme samy autem, nechodíme samy s dětmi ven, vyhýbáme se některým činnostem.
- Nelze čekat, že Bachovy esence pomohou přes noc. Obzvláště v případě, kdy jsme si úzkosti dlouho hýčkaly a řešení odkládaly.
- Pokud nezačnete teď, zlepšovat se to zřejmě nebude.
Na závěr mám pro vás kousíček aktuálního příběhu paní Markéty, se kterou právě na úzkostech pracujeme.
Napsala mi více než před měsícem a v e-mailu zmínila i toto:
Jakmile mám jet sama do města nebo s dětmi k lékaři, přepadne mě úzkost, strach, a nejdu – mám sto výmluv. I když si vždy řeknu, že to zvládnu. Pak přijde ten okamžik a ve mně se něco zlomí, začnu být nervózní a musím honem domů.
A tohle je kousek z dnešního e-mailu, ve kterém mi Markéta odepsala na dotaz, jak to vypadá po čtyřech týdnech.
Mám se dobře, je mi mnohem lépe. Dokonce jsem se odvážila jet na zájezd autobusem! Jsem klidnější.
Markéta
Další příběhy najdete třeba tady nebo tady.
Chcete se pohnout z místa?
Napište mi!