Moje dítě říká, že nemá kamarády. Co se v něm může odehrávat?
„Nikdo si se mnou nechce hrát.“ „Jsem tam sama.“ „Oni spolu kamarádí, ale mě neberou.“ „Kamarádí se se mnou, jen když něco potřebují nebo když není ve škole Lucka/Hanka/Petr/…“
Pokud jste jako rodič někdy slyšeli podobná slova, víte, jak moc vás dokážou zasáhnout. Vidět vlastní dítě, jak trpí osamělostí, je jednou z nejtěžších věcí. Když dítě něco bolí, můžeme něco udělat, když se cítí samo a nemá kamarády, je to hrozně těžké mu nějak pomoci.
Ne vždy nám to dítě řekne. Někdy se zvenku může zdát, že je vše „úplně v pořádku“ — ve škole prospívá, doma funguje, ale stejně máte pocit, že je něco divně. Může třeba kupovat pro „kamarády“ dárky nebo nechtít jen na výlet nebo lyžák.
Myslím, že tohle často poznají rodiče, kteří sami něco takového zažili nebo zažívají, protože i v dospělosti můžeme mít nedostatek blízkých osob nebo to dobře známe z vlastního dětství. A moc dobře víme, jak to bolí. Proto dítě je to každodenní stres.
To, že když jsou dvojice, zůstane vždycky samo, že na lyžák se netěší, protože neví, kdo si ho vezme do pokoje, dělat referáty chce radši rovnou samo, aby nemuselo vidět, že všichni mají dopředu vybrané parťáky. A jak bolí, když vám spolužačka nebo spolužák řeknou, že se s vámi kamarádí, jen když jejich kamarád není ve škole nebo jsou rozhádaní. Sakra moc!
Osamělost, která není vidět
Osamělost u dětí není vždy o tom, že by kolem nich nikdo nebyl. Někdy sedí uprostřed třídy plné spolužáků a přesto se cítí úplně samy. Je to hluboký bolavý pocit. Jako lektor primární prevence chodím do tříd a tyhle děti dokážu často rozpoznat. Jsou spíš tiché, při skupinové práci čekají, až si je někdo vezme do party, někdy sedí zcela stranou a pracují samy.
Osamělost může přinášet i chování, kdy na sebe dítě strhuje pozornost a doufá, že to mu zajistí kamarády. V každém případě je to věc, která děti hrozně bolí a je často spojená se strachem, že takhle už to prostě bude navždycky.
Když přechází na jinou školu, jdou tam s malou nadějí, že když to bude od začátku, někoho si najdou. Ale často také s pocitem, že když to nešlo na základce, nemusí to jít ani na střední. Začínají s obrovskými obavami.
Potkávám takových dětí spousty. Vždycky se mi chce říct, že v tom nejsou samy, jako ony se cítí spousta dalších. Ale k čemu by to bylo. Když nás něco trápí, tak ani dospělým většinou nepomůže myslet na to, že podobné problémy mají další lidi.
Jen mi to přijde jako hrozně časté a tu jejich bolest cítím.
První příběh
S Ilonou a jejím synem jsme pracovali na podobném tématu. Se souhlasem Ilony tu mám zachycenou situaci před esencemi a po nich:
Mám osmiletého syna, každé ráno ho trápí bolest břicha a občas i bolest hlavy. Je vystresovaný ze svojí paní učitelky, která je hrozně soutěživá a dle jeho slov přísná. Často říká, že je smutný, že má pocit, že ho nemá nikdo rád a před pár dny mi říkal, že ho píchá u srdce. Každý večer něž usne mi řekne, že má strach jít do školy. Myslím si, že v tom je i jeho kamarád, kterého považuje za největšího a nejlepšího kamaráda. On si, ale našel jiného kamaráda a dělají mu teď spolu schválnosti a on to těžce nes. Jsme normálně fungující rodina.
A email po 8 týdnech terapie:
Dobrý den paní Martino,
Změnilo se hodně. Žádný strach jít do školy, žádná bolest břicha, žádné mám pocit, že mě nemá nikdo rád, žádný smutek ani píchání u srdíčka, žádný vztek. Je to sebevědomý a šťastný kluk. Chování kamaráda ho už tolik netrápí, udělal si s kamarádem pořádek v tom, jak by se k němu měl chovat. Začal se znovu snažit a soutěžit. Bolest hlavy se občas ještě objeví, ale jinak je to zase ten pohodový kluk jakým býval.
Moc Vám děkuji za pomoc. Mějte krásné dny. S pozdravem Ilona
Proč to dítě „jen tak nepřejde“
Dospělým se někdy zdá, že by stačilo říct: „Jdi si za někým hrát, neboj se. Oslov někoho.“ Ale to je trochu jako říct někomu se závratí, ať si jde stoupnout na okraj a dívá se dolů. Pocity, které dítě drží stranou, jsou skutečné a má je z nějakého důvodu. A pokud se cítí odmítané opakovaně, těžko bude sbírat odvahu k tomu, aby samo kontakt začalo. Může ho čekat další odmítnutí. To by se špatně snášelo dospělým, natož dětěm.
Myslete na to, že s touto situací by vám měl pomoci i třídní učitel, případně metodik prevence ve škole či školní psycholog. Nemusíte v tom být sami. Můžete využít i rodičovskou linku a poradit se.
Dítě každopádně nepotřebuje slyšet, že přehání. Potřebuje cítit, že jeho prožívání je pochopené a přijímané — i tehdy, když mu nedokážeme okamžitě pomoci. Vyslechněte ho, řekněte mu, že chápete, že to není lehké.
Kde mohou Bachovy esence pomoci
Bachova terapie pracuje právě s tím, co je uvnitř — s emocemi. Esence nemohou dítěti najít kamarády, ale mohou ho podpořit v tomhle období, kdy to prostě není jednoduché.
S čím vším můžeme pracovat?
- strachem z odmítnutí
- nízkou sebedůvěrou
- nějakými bolístkami z minulosti, na kterých dítě lpí a pak se mu hůř navazují vztahy
- schopností postavit se za sebe
- a s dalšími věcmi
Esence nevyřeší vztahy ve třídě za dítě. Ale mohou mu pomoci, aby se v té situaci cítilo lépe.
Tady jsou ještě nějaké další zkušenosti.
Dobrý den paní Martino, omlouvám se za pozdní reakci. Změnilo se to, že syn už je více sebevědomí a konečně ho začali kamarádi ve škole brát mezi sebe. Takže vidím pozitivní účinek. Je na něm vidět, že je spokojený a netrápí se. Moc děkujem za pomoc. Dagmar
Esence nám pomáhají, ikdyž některé dny sklouznou zpátky, ve výsledku můžu říct, že je to všechno lepší. Dcerka je aktivnější, i ve školce se některé dny více zapojuje, i s více kamarády si hraje 🙂. Překonává se a dokonce se naučila i lyžovat! 🙂Jarmila
Pokud vás téma zajímá nebo hledáte podporu pro své dítě, ráda vám pomohu sestavit individuální směs — přesně podle toho, jak to vaše dítě právě prožívá.
Ale nebojte se oslovit i psychologa, dítě si zaslouží mít někoho, komu se může svěřit. A ne, nejsme to vždy my rodiče. To dítě často cítí naši vlastní úzkost z toho, že mu nemůžeme pomoci, a tak radši nic neříká nebo se tváří, že už je to lepší.
Máte pocit, že problémem vašeho dítě nejsou kamarádi, ale že má úzkosti? Podívejte se sem.
A možná je vaše dítě v pohodě a vy jste sem jen zabloudili. Ale teď si říkáte, že možná sami potřebujete pomoc. Napište mi 💗