Ne vždy je život s batoletem růžový a vše kolem mateřství super. Příběh Václavky si můžete přečíst skrze její autentické e-maily, protože byla tak laskavá a souhlasila s jejich zveřejněním.
Václavka mi napsala před měsícem:
Dobrý den, paní Martinko,
obracím se na Vás, jelikož mám velký zájem o Bachovy esence jak pro mou dvouletou dceru, tak i pro mě. Asi jste na tyto e-maily od maminek zvyklá, ale nejde mi to nenapsat, jsem opravdu zoufalá a někdy hodně vzteklá. Mé dceři jsou dva roky a poslední půl rok je velmi vzteklá, nespinká po obědě, jídlo do ní natlačíme jen, když má v ruce telefon nebo je puštěná pohádka v TV. O nočníku u nás zatím nemůže být ani řeč. Mohla bych napsat romány o jejich vztekacích scénách.
Za poslední měsíc se k tomuto chování přidal i strach z pračky, ze sekačky na trávu a celkově strach, že bude sama, byť si jen potřebuji odskočit na toaletu.
Je to pro mě opravdu těžké období a často brečím, ovšem střídám tyto nálady s návalem vzteku a zoufalství. Když to řeknu naplno, jsme na to sami, a i když nabídne hlídání má teta, tak malá tam nechce a bojí se. Takže jsem stále s malou. Se spánkem je to taky náročné. Stále se těším a doufám v den, kdy se v klidu vyspíme 🙂 Nejčastěji mě rozčílí řev dcerky, to už startuji na první dobrou a kolikrát se musím kousnout do pěsti, abych nevypěnila. Jsem velmi unavená, poslední dobou mě bolí i žaludek, jak jsem ve stresu a napětí.
Myslíte, že bychom společně mohly vymyslet nějakou esenci, abychom byly zase trošku harmonická rodina? Václavka
Při konzultaci jsme spolu vybraly esence pro unavenou Václavku i dcerku. A tohle je e-mail, který mi přišel nyní:
Dobrý den, paní Martinko, ráda bych si u Vás objednala další lahvičky esencí, které s dcerou bereme. Píši raději s předstihem, abychom mohly hladce navázat na druhou lahvičku – bude dle mého třeba jak u mě, tak především u mé dcerky. Kdybych měla zhodnotit prozatím třítýdenní užívání esencí, tak je to především u mé osoby velký skok. Nejsem tak na nervy, vše vnímám s větším pochopením a nestresuji se z malých věcí.
První dva týdny užívání esencí jsem byla trošku přecitlivělá, možná vztahovačná a trošku jsem se cítila nepochopena. Tyto pocity odezněly, nyní si přijdu silnější, otevřená a vyrovnanější – beru věci takové, jaké jsou. Únavu pociťuji menší.
Co se týká dcerky, tak bych řekla, že záchvaty vzteku nejsou tak časté. Zatím je stále dost vzteklá, ale umíme s tím pracovat (možná právě proto, že hned nevylítnu jako čert z krabičky a jsem já více v klidu). Snažím se jí porozumět, co to jde.
Co se nám velmi daří, je jídlo. Malá začala baštit jako o závod hned první týden užívání esencí.
A co považuji za „skoro Vánoce“, je to, že včera vzala na milost nočník a vydržela na něm sedět.
Vidím na dcerce, jak se loupou slupky cibule. První dva týdny byly spíše náročnější, ale dávkování jsem neupravovala, s manželem jsme byli odhodlaní projít tím vším, jak se říká „natvrdo“. 🙂 Malá se přestala bát cizích lidí – nechala se pochovat od vzdáleného příbuzného, kterého ještě nikdy neviděla. Co se týká strachu, tak stále přetrvává strach z vysavače či pračky. Spánek v noci nám také přijde trošku lepší.
Vím, že je před námi ještě kus práce, ale už nyní se cítím mnohem lépe, než před třemi týdny 🙂 Václavka
Václavka ví, že je spousta práce ještě čeká a nebojí se toho, to je mi velmi sympatické.
Udělat krok a pak další, prostě se snažit o změnu, i když je to těžké.
Chcete věci taky začít měnit?
NAPIŠTE MI.