Úzkost, tlak na hrudi, nevolnosti, strach ze školy nebo obava, že je něco vážně špatně… tohle všechno dnes trápí překvapivě mnoho dětí. Lékaři často nic nenajdou, ale dítě se necítí dobře – a rodič neví, kde hledat pomoc.

Pracuji s původní metodou Dr. Edwarda Bacha, která se dívá na naše pocity, ne na diagnózy.
Jako registrovaný praktik Bachovy terapie s dětmi pracuji už 13 let a příběhy, jako je ten dnešní, vídám pravidelně.

Tady je jeden z nich. A má krásný konec.

Míšu jsem poznala o letních prázdninách. Bylo jí jedenáct let a trávila část léta u babičky na Šumavě. Její maminka mi napsala s tím, že už ke konci školního roku měla Míša různé psychosomatické potíže – hlavně tlak na hrudi a občasný pocit, že se „něco děje“.
Lékařsky byla v pořádku, ale psychicky toho na ni bylo hodně.

S příchodem prázdnin se však potíže nezlepšily – naopak.
Objevil se velký strach, že je nemocná, protože se v rodině v minulosti závažné onemocnění objevilo. Pocit tlaku na hrudi, úzkost, nevolnost… to vše jí bralo radost z pobytu u babičky, a přestože se tam cítila dobře, tělo si dělalo, co chtělo.

Prošly jsme spolu její pocity, mluvily jsme o tom, co se v ní děje, a vybraly jsme odpovídající Bachovy esence podle původní metody Dr. Bacha – tedy podle jejích pocitů.

V září mi její maminka napsala:

„Co se týká změny, tak změnila se – už to není každý den, že by jí bylo špatně. Kapičky užívá, občas zapomene, ale v podstatě si myslím, že to jde dobrým směrem. Pro mě je to velký pokrok, protože přestala pořád naříkat, že je jí zle. Možná doma to zaznělo dohromady tak třikrát.

Jednou jsem si ale všimla, že to řekla ve chvíli, kdy jsme se bavily o škole, a pak dodala, že se bojí, že to nezvládne – učení, že bude mít špatné známky. Nikdy jsme na ni nějak zvlášť netlačili a měla samé jedničky. Je v páté třídě a vysvětlujeme jí, že už asi pořád samé jedničky mít nebude, že se učivo nabaluje a že nemusí všechno chápat na jedničku. A že se zlobit nebudeme, když se jí něco někdy nepovede.

To ji trochu uklidnilo. Asi za týden jsem se jí ptala, jak je to s tím, že jí bývá špatně, a ona řekla, že někdy ano – a že si všimla, že je to asi tehdy, když na to myslí, nebo když se bojí, co bude ve škole, že něco nebude vědět. Takže je to asi všechno psychika.

Jinak vypadá v pohodě, ale už to není jako dřív, kdy každý den plakala, nic nedělala a pořád říkala, že je jí zle. Tak snad až se zase dostane do běžného koloběhu, tak to přejde..“

Když si Míša uvědomila, že její tělesné pocity souvisejí se strachem z toho, že „něco nezvládne“, výrazně se jí ulevilo.
A postupně se vše stabilizovalo.

V listopadu přišel další e-mail. Ten, ze kterého mám radost dodnes:

„Dobrý den,
dcera mi řekla: „Mamko, budeš mi ještě objednávat lahvičku?“ A já na to, že nevím… proč? A ona: „Protože už ji nepotřebuji, už mi není špatně.“ ♥️♥️♥️
Tohle chce matka slyšet. Jsem Vám moc vděčná ♥️♥️♥️. Jsem šťastná a doufám, že nám to vydrží… Už i zapomíná brát kapičky, takže je to očividně opravdu dobré! Říkala mi, že za tuto lahvičku se to stalo asi jednou, možná dvakrát, a že to hned zase přešlo. 😍

Byla i na Šuměvě na podzimní prázdniny a tam říkala, že bylo dobře. Kapičky tam skoro nebrala, jedla všechno, byla tam moc šťastná – a dokonce hodně plakala, že nechce jet domů. 😁“

Někdy je potřeba širší pomoc – psycholog, psychoterapie a někdy i léky.
Ale Bachovy esence mohou tyhle věci vždy doplnit, protože je tzv. komplementární metoda.

Potřebujete pomoc? Napište mi.