Miminko se narodilo a pro mě nastal ráj na Zemi. A nebo ne?
Narodilo se vám dítě a i vy jste čekaly, že to bude pecka! Reklama na mateřství v přímém přenosu. Šup na instáč s pěknou fotkou, jak je ten život s miminkem skvělý.
A zákulisí? Dítě pořád brečí a vy nevíte proč. Došlo vám, že život, tak jak jste ho znaly, opravdu skončil. Často brečíte i vy. Jsou chvíle, kdy dítě spí a vy si říkáte, proboha na co si stěžuju! A pak přijdou výčitky. Měla jsem být máma?
Společnost nám nutí obraz ženy s miminkem neustále zářící štěstím, milující dítě od narození a užívající si mateřství jak skvělou párty. Ale tak to není pro mnoho žen a je třeba o tom mluvit. Pokud jste vy ta šťastná, co to tak má, tak super. Dál už nemusíte číst. Nebo čtěte, proč nezjistit, že někdo to má jinak. Ale nesuďte.
Realita mateřství
Lucka mi napsala před měsícem. Její emaily lehce upravené s jejím souhlasem zveřejňuji. Pohlaví dítěte jsem schválně neuvedla, Lucka ho samozřejmě uváděla.
Dobrý den, píšu vám v jedné z svých slabších chvilek. Jsem máma na mateřské a vůbec nevidím smysl v tom, jak teď žiju. Miminku jsou dva měsíce. Žiju jen od kojení do kojení , přijde mi, že nic mezi tím není, nejsem schopná nic dělat, možná trochu doma poklidit. Dítě je hodné přes den, ale v noci nespí, tím pádem jsem já nevyspalá a ještě mrzutější. Nechci na něj být ošklivá, ale často se o něj starám se zatnutými zuby, strašně jsem chtěla miminko, ale teď prostě jen přežívám a prosím vás o pomoc.
Jsem tady s miminkem zavřená v bytě a mám pocit, že můj život je jen čas od kojení ke kojení a mezi tím sem schopná jen sedět s malým v náručí a koukat z okna. Mám pocit, že mi něco důležitého utíká, že čas utíká a nic se neděje a já s tím nemůžu nic dělat, nebo tedy nemám vůli cokoli dělat. Když brečí, což je v podstatě vždycky v noci, tak jsem na něj naštvaná, že je to kvůli němu ,že jsem jen tady a ještě se nemůžu ani vyspat. Pak sem naštvaná na sebe, že o něj dost nepečuju, když má důvod plakat.
Spíš je to takové jak čekání na Godota, v těhotenství( měla jsem rizikové a musela ležet)jsem čekala, až se narodí, že to bude lepší. teď čekám až vyroste, že to bude lepší a mezitím ten blbej pocit z toho, že prošvihnu to důležitý. Lucie
S Luckou jsme celou situaci probraly a zaměřily se na její pocity. Lahvička jí odletěla a já jsem byla zvědavá, co mi za měsíc napíše. Tohle je její email, který přišel včera.
Dobrý večer, jsem na tom o dost lépe, pocity marnosti a smutek skoro zmizely, už nejsem v té křeči, že nic nemá cenu a o dost víc si užívám všechno s miminkem. Když brečí zvládám to líp a když cítím, že ne, předávám ho manželovi , který začal trochu víc fungovat. Pocit ztráty času ještě mám, ale uvědomila jsem si že to není nějakou chybou ve mně, ale štve mě současna situace a všechna ta covidová omezení, ale koho ne že 🙂 Lucie
Lucka pokračuje s esencemi dál, stav je třeba vrátit do rovnováhy a to často není otázka jedné lahvičky.
Bojujete také? Zdá se vám, že je toho na vás moc a potřebujete podporu? Napište mi.
Dáme se do toho a uvidíte, že na negativních emocích se dá pracovat.