Tento příběh je zveřejněn se souhlasem maminky Míši.
„Prosím o pomoc… začínám mít pocit, že Bachovy esence jsou jen podvod.“
- září mi dorazil e-mail, který začínal těmito slovy:
„Dobrý den, prosím o pomoc, už několika lidem jsem psala, nikdo se neozval, nepomohl. Už takto píšu 14 dní v kuse. Začínám si myslet, jestli Bachovy esence nejsou nějaký podvod. Jsem opravdu zoufalá.“
Upřímně – to je velmi smutný začátek jakékoli zkušenosti s Bachovou terapií. Odpověděla jsem během chvíle, abych Míše alespoň trochu ulevila. Vzápětí mi popsala příběh své desetileté dcerky, Haničky.
Hanička a její svět strachů
Shrnuto do několika vět:
- Hanička je od malička introvert
- většinu času ve školce probrečela
- objevily se bolesti hlavy
- později i úzkosti spojené s pobytem mezi lidmi
- přidaly se pocity na zvracení a strach z omdlení
- v létě už před výlety pravidelně mnohokrát zvracela
- po návratu do školy došlo k největšímu kolapsu – Hanička zvracela opakovaně a tělo prostě odmítalo situace, které nezvládala
Psycholožka i psychiatr už situaci řešili, ale úzkosti zůstávaly. Hanička si jen těžko hledala kamarády, nevěřila si, bála se reakcí ostatních dětí a tělo převzalo roli „hlásné trouby“, která křičela: „Je toho na mě moc!“
Po několika e-mailech, ve kterých jsme si povídali o její dcerce, jsem sestavila návrh esencí, který Míša odsouhlasila.
O měsíc později
Ozvala jsem se Míše, jak se situace vyvíjí. Tohle byla její odpověď:
„Bachovy esence nám hrozně moc pomáhají. Už ráno nezvrací, Hanička je schopná se dokonce nasnídat a vyrazit do školy sama, občas s doprovodem, ale jinak to zvládá sama. Je víc odvážnější, když ji někdo něco ve škole udělá, myslím má větší odvahu o tom mluvit a třeba se i tomu postavit. Občas jde s nějakou kamarádkou ven a před setkáním je ve stresu, ale . . řekla bych, že to rozhodně lépe snáší, rychleji se uklidní. Už nemá stavy, že by opravdu zvracela i když pocit na zvracení občas má. Když teda nepočítám 2. týden Bachovek, šli do kina a tam zvracela. Ale ne 30 krát jako dřív, ale 3krat,přišla jsem si pro ni a jeli jsme domů, kde se rychle uklidnila. Takže pořád je nervózní, ale daleko zdravěji, lépe snáší překážky. Když je něco mimořádného, je jí na zvracení, ale školní akce ve škole zvládá. Vidím obrovský neskutečný rozdíl.“
Nebyl to zázrak přes noc. Ale byl to krok k životu, který Hanička začíná zvládat.
Úzkost u dětí není rozmar
Vidím to dnes u mnoha rodin a dětí. Strachy, úzkosti, často projevované přes tělo. Je nesmysl myslet si to, co lidé, kteří vědí prd, často píší k článkům na tohle téma:
- úzkost není lenost
- úzkost není rozmazlenost
- úzkost není nechuť k povinnostem
Dítě nechce pozornost jen pozornost. Nechce s námi manipulovat. Jen nedokáže zastavit tělo, které reaguje strachem.
A dobrá zpráva je: pomoc existuje.
Psychoterapie na prvním místě, práce s emocemi, úprava režimu – a někdy i jemná přírodní podpora jako jsou Bachovy esence, která dítěti dodá vnitřní oporu a odvahu.
Závěrem
Někdy potřebujeme pomoc zvenčí i my rodiče, nemusíme v tom být sami. Jestli chcete další příběhy dětí s úzkostmi, které měly Bachovy esence, najdete je tady.
Pokud hledáte psychologa pro své dítě, tak mi můžete zkusit napsat. Mám pár kontaktů – jednak Praha, pak Liberec, jeden online.
Výzva pro rodiče
Pokud doma řešíte podobné potíže – strachy, ranní pláč, zvracení, úzkosti, zoufalství spojené se školou nebo dítko, které se bojí lidí – napište mi.
Ráda se podívám na váš příběh a zkusíme najít cestu, stejně jako s Míšou a Haničkou.
A máte jistotu, že moji odpověď budete mít v řádu hodin a nebudete na ni čekat dny.
PS: Pokud vám neodpovím do 24 hodin, zkontrolujte si složky jako je Spam nebo Hromadná pošta, pokud nic nenajdete, zavolejte mi.