V podzimních měsících roku 2018 jsem se rozhodla, že se stanu lektorkou prvního stupně certifikovaného semináře Úvod do Bachových esencí. Do výcviku jsem byla přijata a na začátku června jsem odjela na třídenní kurz do Bachova centra v Anglii, který byl první částí tohoto lektorského výcviku. Co vše se od té doby událo a jak to souvisí s úzkostmi?
Ještě před tím – někdy v dubnu – jsem se pustila do učení španělštiny, pěkně intenzivně, ale po návratu z Bachova centra jsem to musela odložit, protože mě čekala spousta práce. Aby toho nebylo málo, rozhodla jsem se k dalším významným změnám. Nejprve byly v plánu spíše výhledově, ale řekla jsem si, že když se posunu o další stupeň v mém vzdělání, chtělo by to změnit i jiné věci.
Ať žijí změny!
A tak jsem se pustila do přestavby pracovny v Praze a do kompletního předělání webových stránek včetně všech textů. Tohle léto bylo zkrátka náročné… K těmto dvěma věcem jsem ještě musela pracovat na další fázi svého výcviku, a to vytváření podrobného návrhu víkendového semináře Bachovy esence level 1 a plánů různých besed. Tyto plány jsme museli zasílat naší tutorce a přepracovávat je podle jejích poznámek.
Také bylo třeba začít shánět účastníky seminářů v rámci výcviku a plánovat semináře z praktické stránky – kde, kdy, za kolik. Jako první byla hotová pracovna, po mnoha desítkách hodin práce (za pomoci celé rodiny a řádné investice) přišli na konci července klienti do zcela nového interiéru. Práce na webových stránkách znamenala desítky hodin spolupráce s různými profesionály napříč obory, focení, psaní textů a také vytváření e-booku.
Když se srpen nachýlil ke konci, stránky jsme dokončili a vypustili do světa. V rámci výcviku jsem měla odsouhlasené všechny plány a začala fáze rozpracování víkendového semináře do detailu – do každé minuty.
Trochu nemilé překvapení
Ke všem těmto věcem jsem normálně pracovala s klienty při osobních i e-mailových konzultacích. V září proběhl jeden seminář a až do listopadu jsem měla také pět besed. V říjnu následoval druhý seminář a já dostala souhlas přejít do závěrečné fáze výcviku a natáčet tak na listopadovém semináři video k hodnocení. Znamenalo to zejména sehnat kameramana a připravit se psychicky – fakt nemám ráda, když mě někdo natáčí a pak ještě následné sledování záznamu. To je moje noční můra.
V průběhu října jsem si všimla, že mi párkrát nějak divně přeskočilo srdce. Nechalo mě to v klidu, protože jsem několik dní před tím byla na zátěžovém EKG kvůli zimnímu plavání a pan doktor konstatoval pevné zdraví. Přisoudila jsem to tomu, že některé momenty těch několika měsíců od června byly náročné. Přece jen znamenaly stovky hodin práce navíc při úpravách pracovny, webovek i při výcviku.
Můj poslední podzimní seminář proběhl o víkendu 16. a 17. listopadu. S ostatními účastníky výcviku, kteří jsou z celého světa (je nás celkem 12), máme založenou komunikační skupinu, kde si radíme, sdílíme, jak nám to jde, a podobně. Bohužel 14. listopadu tam jedna kolegyně napsala, že neprošla přes hodnocení videa. Byl to totální šok. Nikdo z nás nečekal, že by se to mohlo stát zrovna jí. Neznamená to, že z ní nebude učitel, ale musí dál posílat plány lekcí a dělat další kurzy.
Napětí se stupňuje
Mě osobně to dost vyvedlo z míry, přece jen natáčení mě čekalo už za tři dny. Navíc jsem věděla, že tato kolegyně si nechala natáčet celý víkend, což je spousta materiálu, z kterého pak vybrala jen tu doporučenou 1-2 hodiny k hodnocení. A já budu mít natáčené jen 2,5 hodiny, ceny jsou v různých státech různé a není v mých možnostech nechat si natáčet a stříhat 12 hodin kurzu. Znovu jsem si sedla ke svému kurzu a podrobně si prošla, co tam dělám, kdy to dělám a jak to dělám. Myslela jsem, že jsem připravená na maximum, ale tohle mi vzalo kus sebedůvěry.
K tomu všemu se ve čtvrtek ozvaly dvě účastnice, že nedorazí na seminář ze zdravotních důvodů, v pátek pak napsala třetí. To už jsem si říkala: „No to je pecka, doufám, že všichni budou mít nějakou střevní chřipku, žádný seminář nebude a půlroční práce je v háji.“
V pátek večer jsem se z toho všeho nakonec už nějak vzpamatovala, věřila jsem, že jsem připravená – a děj se vůle boží. Trochu jsem se bála, jak budu fungovat před kamerou, ale už v sobotu, kdy jsem si tam dala na zkoušku tu mou, jsem ji takřka nevnímala. To samé se dělo v neděli, i když za ní už stál kameraman. Ze semináře jsem měla velmi dobrý pocit, účastnice byly skvělé.
V neděli jsem dorazila domů v šest hodin, věnovala se dětem, ale večer jsem už neměla dost sil na to, abych zpracovala materiály, které se musí po každém semináři poslat tutorce. To mě trochu překvapilo, u těch minulých seminářů jsem to vždy zpracovala hned. Ale řekla jsem si, že to zkrátka nechám na pondělí.
A je to tady – úzkost udeřila
V pondělí jsem se probudila s divným pocitem a během dne jsem měla pořád pocit jakéhosi tlaku v jícnu nebo mezi jícnem a žaludkem. Říkala jsem si, že mi asi nesedlo něco k jídlu. Postupně jsem zpracovala všechny věci k odevzdání a večer jsem je poslala tutorce. Také jsem vyplnila velmi obsáhlé sebehodnocení týkající se tohoto semináře, které se musí poslat s videem.
V úterý jsem jela na celý den do Prahy, kde jsem měla konzultace, a pocit tlaku v oblasti jícnu přetrvával. Ten den jsem měla na konzultaci také jednu klientku, která mimo jiné řeší úzkosti (bere i antidepresiva), a já jsem mohla vidět na přímo, co s ní úzkosti dělají. Musím přiznat, že mě to překvapivě dost rozhodilo, byť normálně takové projevy vídám a nic to se mnou nedělá.
Ve středu ráno jsem se probudila s knedlíkem v krku, jako bych tam měla něco zaseklého. Bylo potřeba čelit realitě, tohle nebylo poprvé, co jsem se s takovým pocitem setkala. Prostě jsem si uhnala úzkosti jako důsledek těchto náročných šesti měsíců a tohle je celkem typický projev. Během dne jsem dostala zpracované video a mohla materiály poslat do Bachova centra. Vše bylo několikrát zkontrolováno, sepsáno, jak nejlépe jsem dokázala. Po poledni na mě sedl hrozně depresivní pocit a já musela zalézt do postele. Usnula jsem a když zazvonil budík, měla jsem pocit totální marnosti a ani nechtěla vylézt.
Jak to vše dopadlo?
Nakonec jsem se přece jen vyhrabala, přečetla si e-mail z Bachova centra, že mi dají vědět za 3–4 týdny, a šla jsem si připravit lahvičku bachovek.
Měla jsem v plánu, pokud by se fyzické pocity nezlepšily do 14 dnů, zajít k lékaři. Prostě pro jistotu. Mám tušení, že se na mé psychice trochu podepsal i fakt, že za poslední dva měsíce zemřelo hned několik velmi mladých lidí na rakovinu (Bára Rektorová, Lucie Ekrtová, Jitka Šuranská, …).
Naposledy jsem se s úzkostmi ve větší míře potýkala v létě roku 2017, což bylo spojené i s vlnou depresivních pocitů. Dokázala jsem je s pomocí esencí překonat přibližně za měsíc a půl. Před touto epizodou jsem měla delší úzkosti v roce 2014, tenkrát to trvalo i s esencemi něco přes tři měsíce. Dobrá zpráva pro mě je, že doba, za kterou to vždy zvládnu, se postupně zkracuje. Ten nejhorší pocit tenkrát odezněl přibližně za deset dní.
Dnes je to zhruba 23. den poté, co moje úzkosti udeřily, a já se cítím dobře. Minulé úterý jsem také dostala zprávu z Bachova centra, že jsem certifikovaný lektor 1. stupně Bachových esencí. To mě velmi potěšilo, beru to jako vyvrcholení opravdu tvrdé šestiměsíčné práce a v širším významu i mé skoro osmileté práce s klienty. S úzkostmi to ale nemá nic společného, dobře mi bylo už asi dva dny předtím.
Moje úzkosti jsou vždy reakcí na nějakou událost nebo období v životě, jinak nejsem úzkostný typ. Působení esencí je samozřejmě vždy u každého jiné: má jiný průběh, jinou rychlost – to je třeba si uvědomit. Chcete se se mnou také podělit o váš příběh? Napište mi!
Certifikované semináře nyní dělám jako online live během 4 dní nebo víkendové. Zmáčkněte tlačítko níže a podívejte se, zda do toho půjdete se mnou.
Chcete se naučit vybírat Bachovy esence?Chcete si projít tématem Bachovy esence svou vlastní rychlostí? Pro vás je můj online kurz Kompletní průvodce Bachovy esence.