Už to bylo lepší…
Máme za sebou 2 roky s Covidem. Jak jsme se těšili, až ho začneme ignorovat nebo brát jako běžnou nemoc nebo prostě zmizí…Někdo se těšil, až tohle začne dělat většina společnosti včetně politiků, protože sám to tak měl.
A pak se to stalo. Covid zmizel z předních stran novin a internetu. Vletěla tam válka. S ní smršť emocí, které jsme často naposledy zažili na začátku Covidu nebo dokonce před mnoha lety či nikdy.
Pocitů, které často nepřiznáváme ani těm nejbližším. Jednak je nechceme děsit, jednak nechceme, aby si mysleli, že nám hráblo. My si nemyslíme, že nám přeskočilo, jen zastáváme názor, že je lepší se připravit na nepředstavitelné.
A tak jste možná v minulých týdnech:
- nakoupili několik krabiček jódových tablet
- zeptali se sousedů, jestli kdyby něco, tak byste mohli k nim do sklepa
- pokud máte vlastní sklep, tak jste ho konečně uklidili
- nakoupili balenou vodu a trvanlivé potraviny
- začali řešit chemický záchod nebo generátor
- nechali si udělat pas
- začali sledovat Danu Drábovou na Twitteru
- přestali sledovat zprávy a internet
- dali se na modlení
- nakoupili kanystry a máte garáž plnou nafty či benzínu
- hledali informace o dekontaminaci
- seděli doma přemoženi depresivními pocity, úzkostí či apatií
- přemýšleli, jestli si koupit přímotop
Ale možná jste taky:
- poslali peníze na pomoc Ukrajině
- darovali nebo koupili věci do sbírek pro Ukrajince
- ubytovali doma někoho z Ukrajiny nebo chodí pomáhat jako dobrovolníci či se jinak aktivně zapojili
- pomáhali i jiným lidem, kteří nemají aktuálně tolik štěstí jako vy
Všechny reakce z prvního seznamu jsou pochopitelné, alespoň já je chápu. Osobně jsem udělala dvě z nich. Skvělé jsou reakce z druhého seznamu, mimo jiné nám pomáhají zabývat se jinými věcmi, než vlastními strachy, které kolem téhle situace máme. Nebo naším šokem či zklamáním, jak se z (alespoň dočasného konce) Covidu stal moment, se kterým asi většina z nás nepočítala. Myšlenka, že by se tohle mohlo stát v Evropě za našeho života, asi nepatřila k těm častým.
Není důvod se stydět za své strachy, úzkosti či depresivní pocity, které z téhle situace máme. Asi je dobré zvážit, s kým o nich budete mluvit. Někde se vám může dostat odsouzení, nepochopení či posměchu. Ale jsou i věci či cesty, které vás podpoří. Jednou z nich mohou být Bachovy esence, ale je tu i široká nabídka psychologické pomoci či rady, jak v této situaci fungovat. Minimálně pro dospělé, s dětmi je to bohužel katastrofa. Ale objevily se alespoň nějaké návody, jak s dětmi o situaci mluvit. Například zde.
Jestli máte strach, zažíváte kvůli aktuální situaci úzkosti a nepříjemné pocity, můžete mi o tom napsat. Můžete to se mnou jen sdílet nebo můžete chtít esence jako podporu. Každopádně v téhle komunikaci vás nečeká odsouzení, protože já vím, jak se cítíte.