Mateřství není vždy procházka růžovým sadem či přehlídka fotek z Instagramu. Jsou období, kdy je toho na nás moc. Víme to, ale potřebujeme podporu s tím něco udělat.
Následující dva e-maily jsou zveřejněné se souhlasem Lenky.
Dobrý den,
ráda bych Vás poprosila o radu. Mám 2,5 letého syna a trápí mě několik věcí, které mě napadlo řešit pomocí bachových esencí (jak u něj, tak i u mě), ale nevím, jestli budou na to vhodné. První z nich je to, že syn má dost velké amoky a záchvaty vzteku, přijde mi, že se to poslední dobou stupňuje. Není to asi ani náhoda, protože i já jsem dost poslední dobou vzteklá. Vzteká se opravdu kvůli maličkostem, aby si prosadil svou. Respektive si vymýšlí, nejdřív nechce např. nést v náručí a odmítá bačkory, pak když vyjdeme spolu studenou chodbu, najednou si vzpomene, že chce bačkory nasadit a vyjít to sám. Což už ale nedovolím, aby si takhle poroučel, jinak mu ráda kolikrát vyhovím, když chce něco udělat podle sebe. Když jsem v dobré náladě, tak se mu to snažím klidně vysvětlit a být i chápavá, ale stejně se propne do luku a nedá si vůbec říct. Vypadá to, jako kdyby nastal konec světa. Manželovi to přijde divné, babi s dědou ho taky už nazývají vzteklounem. Když opravdu zjistí, že přes to nejede vlak, tak si najednou vzpomene, že chce zas něco jiného kvůli čemu brečí a takhle si vymýšlí i několik věcí za sebou. Je to už opravdu vyčerpávající a nervy mi už někdy opravdu tečou. Určitě bych řekla, že je to i provázané s mojí náladou, protože se dostávám do takového kola zoufalství, že jsem ve výchově udělala nějakou chybu, když se takhle vzteká. A vztekám se pak taky, a to pořádně jako sedmihlavá saň. Často teď mívám i pocity, že bych nejradši byla sama. Jsem naštvaná, že je furt někde nějaký problém, manžel mě štve a vlastně mám pocit, že mě štve celý svět a přestává mě to mateřství bavit. A to teď ještě čekáme druhé miminko. Velký problém je také synova velká závislost na mně. Nejvíce patrné je to večer, zatím nemůže usnout beze mě, i když taťku má rád a spíme všichni spolu. Když se v noci probudí a já tam nejsem, tak mu nikdo jiný nepomůže, musím tam být, chytne amok. I když je pravda, že kolikrát je to takové, že jsem třeba v dolním patře (ložnici máme nahoře) a on nebrečí ani tolik, že tam nejsem, ale že si usmyslí, že chce přijít on za mnou dolů, i když už jsem mezitím stihla přijít já za ním nahoru. Ta závislost se projevuje na více rovinách. No a pak s tím právě souvisí i to moje prožívání. Kolikrát mám pocit, že bych nejradši to „mámování“ pověsila úplně na hřebíček, že mě už nebaví všechna ta péče a starostlivost o druhé a domácnost. Dusím se právě nedostatkem času pro sebe a už mě to fakt všechno otravuje :(, a to natolik že už začínám být na syna vzteklá, i když se právě nevzteká, ale vyjíždím na něj už kvůli maličkostem. Manžela nemůžu teď skoro ani vystát, skoro jako kdybych byla alergická, nemůžu vystát cokoli, co dělá a říká. No a z toho všeho si připadám jako opravdu mizerná ženská k ničemu. Která nezvládá výchovu, svoje emoce a vlastně k manželovi teď nemá ani žádný vztah :(. Proto bych Vás chtěla poprosit o konzultaci, jestli zde by bachovky mohly pomoci. Lenka
S Lenkou jsme vše podrobně probraly, období vzdoru i to, že je normální se někdy cítit mizerně. Pak ji putovala lahvička s esencemi na míru.
Dnes mi dorazil tento e-mail.
Dobrý den, už dva dny se Vám chystám napsat jak je to skoro idylické a ejhle včera v noci jsme ještě stihli projít další zkouškou. Kapičky jsme ještě nestihli dobrat, ze začátku jsme postupovali spíš rychle a taky brzy přišla velká zkouška, velké emoce a poté velké zklidnění. Vidím, že se intenzita emocí snížila u mě i u syna, frekvence problematických situací také razantně klesla u nás obou. Opravdu to je na dobré cestě, jsme víc klidní, u syna se záchvaty sice sem tam objevují, ale asi díky mému klidu je rychleji zvládáme. Syn se rychleji uklidní a já se tak nevytáčím. V komunikaci a vztahu s manželem se dost pročistilo a vše se více zharmonizovalo. Zase mám pocit, že mi více rozumí a chápe. Předtím mě štvalo každé jeho slovo, teď ho přirozeně respektuji a zase ho mám normálně ráda a je nám zase spolu dobře. Není to ideální, ale ta změna je obrovská. Kapičky mi ještě zbývají, i když mám pocit, že jsme je moc nevynechávali. Každopádně vím, že budeme po dobrání kapek ještě pokračovat, ale nevím, jestli je potom trochu neupravíme. Identifikovala jsem, že za mým vztekem často bývá obrovský pocit bezmoci, že nemohu s tou situací nic udělat. Je vidět, že to ještě není ono, včera jsem po dlouhé době zase nezvládla svůj hněv a vybuchla jsem, syn měl noční záchvat. A spíše bych se pak zaměřila na synovu závislost. Krásný den přeji a moc a moc Vám děkuji, zachránilo mě to opravdu před zhroucením a možná i nějakými prášky a před prohlubováním traumatu u syna ?. Lenka
S Lenkou na tom budeme určitě pracovat dál, zázraky se nedějí přes noc, ale tohle je super posun.
Potřebujete taky pracovat na svých pocitech? Bachovy esence jsou tu pro vás.