Často pracuji se ženami, které mají úzkosti a ty jsou někdy doprovázené vtíravými, nepříjemnými myšlenkami. Ale divné myšlenky může mít někdy každý z nás.
Každý z nás má denně několik tisíců myšlenek, někdy přijdou i nepříjemné, ale důležité je, že s nimi dlouhodobě nezůstáváme a uvědomujeme si, že my nejsme naše myšlenky.
Někdy se naše myšlenky stále vrací k jedné věci, někdy nás napadají myšlenky, které nás děsí. Takovým myšlenkám se říká intruzivní.
Někdy nás napadá:
🧩že bychom mohly někomu ublížit
🧩 že bychom mohly něco schválně zničit
🧩 že bychom mohly nějak ublížit sobě – to je speciální kategorie myšlenek
Které jsou z nich nejčastější?
strhnout řízení dopravního prostředku do protisměru/z vozovky
skočit pod vlak či metro, když přijíždí na nástupiště
skočit z mostu, po kterém jdete
pořezat se či si jinak ublížit
Tímhle tématem se zabývá například tahle bakalářská práce.
Cituji z článku na Rádiu Wave, co říká psycholog Tomáš Zuda.
Proč nás napadne strhnout volant pod kamion, ublížit dítěti nebo se pořezat? Je to reakce našeho já na všechny možnosti, které psychika má. Jiná věc je, pokud se myšlenky vrací a je těžké je vyhnat.
Jak tohle může reálně vypadat? Budu citovat z e-mailů dvou mých klientek s jejich laskavým souhlasem.
„Dobrý den, jsem maminka na mateřské dovolené, mám dva děti 6ti leté a roční. Před dvěma lety se mi objevily úzkosti poprvé, bála jsem se chodit mezi lidi, že mi bude špatně (pozvraciím se, omdlím) jít nakoupit byl pro mě velkej problém. Nikomu jsem nic neřekla, styděla jsem se za to. Začala jsem pít třezalku, meduňku a šla jsem zpět do práce, úzkosti mě přešli. Otěhotněla jsem podruhé a bylo mi moc fajn, cítila jsem se po psychické stránce moc dobře, šťastná, veselá. Když se narodilo druhé dítě a kojila jsem ho, všechno bylo dobré, když jsem přestala kojit, tak jsem asi po měsíci cítila neklid, přicházely úzkosti. Teď mám občas stavy stejné jako tenkrát, do toho se přidal strach, že někomu ublížím, ale vím že to nechci udělat, jen to mám v hlavě a strašně se tím trápím, připadám si jako ten nejhorší člověk, vyčítám si to. Nechci to, jsem z toho unavená. Děkuji za pomoc a odpověď. Krásný den Lenka“
Hlavou mi začaly vířit hrozné, negativní, nutkavé, myšlenky, kterých se nemůžu zbavit. Mám obrovský strach, že bych mohla ztratit kontrolu a někomu (nebo ev i sobě) ublížit. Racionálně vím, že je to blbost, nic takového nechci udělat, ale ty myšlenky mě k smrti děsí. Na fyzické úrovni je mi z toho úplně zle, mám pořád stažený žaludek, nemůžu pořádně jíst… Mám obavu, že se u mě možná naplno rozvinula obsedantní úzkostná porucha, ke které, jak si tak teď zpětně uvědomuji, jsem měla našlápnuto už dlouho. Snad je to “jen” to. Mám v plánu návštěvu psychologa a psychoterapii, protože cítím, že sama už to nezvládnu. Ráda bych stav ale podpořila i pomocí bachovek. Lucie
Obě klientky za sebou měly delší či kratší práci s psychologem, ale chtěly své emoce podpořit i pomocí Bachových esencí.
„Dobrý den, změnu začínám cítit. Uvědomuji si své pocity a chování. Když jsou ty horší dny s dětmi, jen tak mě to nerozhodí, mluvím s nima v klidu mám na ně větší sílu, trpělivost a energii. 🙂🙂🙂
Občas když na mě jdou negativní myšlenky, tak jsem si zrovna včera uvědomila, že je umím vlastně poslat pryč, netrápím se tím, nemyslím na to. Zase mám radost z maličkostí. A věřím tomu, že bude ještě lépe. Lenka“
A Lucka?
Dobrý den, Martino,
moc Vás zdravím. Ráda bych Vám sdělila, že Bachovky (podpořené psychoterapií a krátkodobě kozlíkovými kapkami) opět zabraly. Mnohokrát Vám děkuji za pomoc, i za doporučení knihy, která mi také hodně pomohla – přijde mi, jako kdyby jí napsali o mně. Už se cítím mnohem lépe. Lucie
O které knize píše? Doporučila jsem ji knihu Brouci v hlavě, kterou zase někdo v minulosti doporučil mě.
Trápí vás nepříjemné myšlenky? Poslechněte si rozhovor s Radkem Zudou, může vás to uklidnit. Tyhle myšlenky máme někdy všichni.
Pokud vás to hodně trápí, tak určitě bude dobré konzultovat to s psychologem.
A samozřejmě Bachovy esence mohou být také vaši podporou, takže se nebojte mi napsat.