Nabízí se odpověď: Přežít!
Někdy je to fuška. Připadám si po 10 letech učení dětí od 11 do 20 docela dobře připravená (fakt lépe, než na vzteklá batolata, ale to už je naštěstí za mnou), ale stejně mě to někdy fakt sejme.
A to mám doma jednu 13letou, jejíž puberta je většinu času ve stylu – nechte mě bejt, nelezte mi do pokoje. To je zatím docela dobrá varianta.
A pak ta mladší, ta je v jakési předpubertě snad od narození, takže jsme zvyklí, což to tedy neusnadňuje, ale alespoň člověk není překvapen.
Přijde mi fajn mít nějakou oporu, ideálně více opor/zdrojů, o které se člověk může opřít.
Co mám já:
? manžel s podobnými názory, byť méně tolerantní a chápavý
? Krizová esence na ty největší nervy, ostatní esence jako podpora, když je to třeba
? rady Zuzky Smithové, která se specializuje na komunikaci s puberťáky
? sdílení se stejně potrefenými rodiči
? vděčnost – uvědomit si, že má člověk zdravé děti procházející pubertou pořád poměrně zdravě a v klidu
Puberta je smršť hormonů a děti to nemají lehké. Nikdy neměly. A v době, kdy máme za sebou dva roky Covidu, nyní válku za humny, sociální sítě jsou nejčastější formu komunikace, už vůbec ne.
Potřebujete řešit své pocity? Být tolerantnější? Potřebujete pomoci svému dítěti? Napište mi.