S Vlaďkou spolu pracujeme již delší dobu a příběh úspěšného hubnutí s podporou esencí, který jsem sepsala před delší dobou, je její. Hubnutí se zvládlo a tak se Vlaďka před pár měsíci rozhodla pustit do další výzvy. Tohle mi napsala.
Jedná se o strach z řízení a celkově jízda autem, busem atd. Odmala mám strach z výšek, to jsem věděla vždycky, občas se snažím jít tomu naproti přímou konfrontací, takže vylezu na vyhlídku, jdu po děravých schodech, letím letadlem atd. a i když se snažím, tak se to nelepší 😀
Jako Býk mám opravdu ráda pevnou půdu pod nohama a s vejškama nejsem kamarád. Strach z létání jsem vždy řešila neurolem a kinedrylem, prostě jsem se sjela, aby mi to bylo jedno 😀 s tím, že jsem měla v plánu podniknout nějakou regresní terapii, abych si to poléčila a nebála se létat, jelikož mě to hodně limituje v cestování a hlavně ty pocity a myšlenky před a během cesty fakt nejsou nic příjemnýho :/ Jenže jsem přišla na to, že pomaloučku, polehoučku, postupně se k tomuto strachu přidala i obyčejná jízda autem. vždycky jsem moc ráda řídila, bavilo mě to a myslím si, že jsem i dobrá řidička, řídím aktivně a denně od 20 let. no a najednou jsem si všímala toho, že když se někam jelo a já nemusela řídit, vždycky jsem se radši vezla a byla jsem spokojená. můj ex je kamioňák, to byla úplná paráda se vozit, být vyvýšená, mít rozhled a nemuset nic řešit. loni v létě jsem sedla do kamionu kamarádovi a myslela jsem se, že se zblázním strachy – ale pravda – tenhle kamarád i řídil dost agresivně a to nemám ráda.
No a teď když mám jet někam, kde to neznám, mám dopředu strach. z toho, abych trefila (vím, navigace mě vždycky dovede, nevim jako, o co mi jde), abych dobře zaparkovala, aby mi nekleklo auto, aby se cestou něco nestalo… a strašně nerada řídím v šeru a ve tmě. a teď, jak je zima, tak jsem z toho úplně ve smrti. naklouzáno, nasmrkáno, pršosněží a já teď od září dojíždím dál než jsem dojížděla dřív a jsem z toho úplně hotová. v říjnu jsem si koupila chytrý hodinky kvůli tomu běhání a nestačím zírat, jakou míru stresu mi ukazují, když je večer páruji s telefonem a vždy se jedná o čas, kdy sedím za volantem 🙁 Přitom se mi nikdy žádná dopravní nehoda nestala, nikdy jsem ani nebyla očitým svědkem něčeho hnusnýho na silnici… nevím, nechápu to. ale opravdu na sobě pozoruju, že se to zhoršuje. v létě a za světla dobrý, nebo když jezdím trasu, co mám naučenou, tak taky dobrý. ale jen to maličko vybočí z nějakýho mýho komfortu, je zle. Nehledě na to, že se už bojím i jako spolujezdec a to i přesto, že dotyčný jede úplně na pohodu. Loni když jsem jela na otočku do Chorvatska, říkala jsem si, jaká to bude pohoda, že se nemusím o nic starat, nic řešit… a cestu zpátky jsem nezamhouřila oko, protože řidič jel jak když nás ukradl, pršelo a navíc my seděli úplně vepředu a v tom patře nahoře, takže to tam s náma o to víc cloumalo 😀 no prostě horor.
Jde o to, že mi to už opravdu začíná být nepříjemný a hlavně mám strach, že bych svou (a troufám si říct, že fakt zbytečnou) nejistotou nakonec fakt nějakou nehodu k sobě přitáhla 🙁
Navíc se mi rýsuje kariérní postup a bude to pro mě znamenat víc ježdění. A chci si to užívat, nechci se bát, že mám sednout do auta … Vlaďka
A Vlaďka po dvou měsících.
Dobrý den Martino, chtěla jsem Vám moc poděkovat za kapky.
Dobírám druhou lahvičku a musím říct, že je to úplná paráda. Cesty autem zvládám na pohodu, nestresuju se, jízdu si zase užívám. Je to tak fajn, že se schválně sama nabídnu někam dojet a nemám s tím problém, vždy to dopadne dobře 🙂 Při poslední návštěvě kamarádky a bratra v Praze jsem si cestou poprosila o bezproblémový parkování (Střížkov a Kyje, prostě děs běs) a když jsem na obou místech měla úplně luxusně připravenej volnej flek, musela jsem se smát 🙂
Další velkou zkouškou pro mě byl let do Egypta – řekla jsem si, že místo klasickýho koktejlu kinedrylu a neurolu se spolehnu jen na kapky a dobře jsem udělala – dokonce i tolik obávaný let jsem zvládla, při vzlétání i přistávání jsem teda držela kámošku za ruku pro sichr 😀 ale ty černý myšlenky, žaludeční potíže a permanentní stres jsou tatam 🙂 Díky, díky, díky!!! Vlaďka
No není skvělá!
Bojujete se strachy, třeba právě z řízení? Napište mi.