Na začátek je potřeba zdůraznit, že Bachovy esence nemohou přímo ovlivnit kojení, nemohou zvýšit množství mléka ani nemohou kojení ukončit. Mohou vám pomoci vám s pocity, které kolem kojení máte. A ty často nejsou jen pozitivní.

Pokud jsme ve stresu, cítíme úzkost či strach, tak kojení často nefunguje tak, jak bychom si přály.

Před necelými dvěma měsíci mi napsala Jana toto:

Dobrý den, ráda bych se zbavila úzkosti z kojení svého 6 týdenního miminka. Moc bych si přála kojit, ale moc nad tím přemýšlím, jestli má dost mlíčka, jestli dost přibírá.. Pořád to sleduji a hlídám jestli při kojení pije. Když se uvolním a jsem v klidu, tak se napije krásně. Pokud jsem v úzkosti, tak mlíčko neteče a miminko pořád brečí. Mám v hlavě blok z kojeni svého staršího dítěte, kde se mi nikdy plně rozkojit nepodařilo. Musela jsem ho pořád převažovat a dávat příkrmy, jeho váha bylo mé celodenní trauma. Prosím, mohla byste mi pomoci? Jana

S Janou jsme probraly celou situaci a její pocity. Během naší komunikace musela začít miminko přikrmovat a cítila to jako velké selhání.

Lahvička esencí odletěla za Janou hned druhý den a po necelých třech týdnech mi Jana napsala znovu.

Dobrý večer, ráda bych vás požádala o zaslání další namíchané lahvičky. Můj stav se maličko zlepšil. Stále mám stavy úzkosti, ale už nejsem touto situací tak paralyzovaná jako poprvé. Co se týče kojení, občas se to povede na jedničku, občas se nepovede nakojit vůbec, pak dávám umělé mléko.

A tohle je situace po dalších 4 týdnech.

Úzkosti se dost zlepšily-nyní jsem taková v napětí po ránu, odpoledne už je to mnohem lepší. Ještě to není  stále úplně ok, ale většinou kojím naprosto normálně, často i bez příkrmu. Daří se mi mnohem lépe uvolnit napětí v těle a tím pádem jde kojení mnohem snáz.

Jana svůj boj o kojení zvládla a zařadila se tak mezi mé klientky, které měly esence jako podporu v tomto leckdy náročném období.

Když jsou problémy s kojením, tak je určitě dobré kontaktovat laktační poradkyni a poradit se. Leckdy malá změna v technice může problém vyřešit.

Jindy se ale natolik zacyklíme do našich strachů, že to může vést až k tomu, že kojit přestaneme.

Související články

Potřebuju pomoc. Jsem divná.

Kolikrát jste si tohle už řekly? A kolikrát jste si tu pomoc sehnaly? Tipla bych si, že ta čísla nebudou stejná. My si o pomoc moc často neříkáme. Prostě jedeme dál, nefňuká se, ono se to nějak utřepe, jiní mají naloženo víc...A tak dále a tak podobně. Začíná to už v...

Necítím se jako já. Je to (peri)menopauza?

EDIT: Tenhle článek jsem psala na začátku června. Týkal se mě taky, protože nepochybně jsem v perimenopauze. Je mi 50 let (divný to psát, když se cítím na 30, ale je to tak😅). Příznaky jsem kromě vynechávající menstruace moc neměla, respektive nějaké zdravotní potíže...

Osamělé dítě aneb moje dítě se trápí

Moje dítě říká, že nemá kamarády. Co se v něm může odehrávat? „Nikdo si se mnou nechce hrát." „Jsem tam sama." „Oni spolu kamarádí, ale mě neberou." „Kamarádí se se mnou, jen když něco potřebují nebo když není ve škole Lucka/Hanka/Petr/..." Pokud jste jako rodič někdy...