Pejsci v nouzi

Vyrůstala jsem obklopena zvířaty. Od nějakých šesti let patřilo mezi mé povinnosti krmit každý večer desítky králíků. Jednu dobu jsem sousedům rozlévala do bandasek mléko, které táta nadojil dvou kravkám, které jsme měli. Měli jsme slepice, holuby, prasata, ovce, kachny, krůty, vietnamská prasátka. A samozřejmě vždy psa a kočky.

V určitém období jsem vážně zvažovala, že půjdu studovat veterinu.

Nakonec mne život zavál jinam a moje milované cestování mi zatím neumožňuje mít doma zvířata.

Při přemýšlení nad tím, kde začít s bachovkami pomáhat, se mi hlavou mihla myšlenka, že by to mohlo být právě u zvířátek. Pak se mou klientkou stala paní Jana, která je dobrovolníkem v organizacích, které zajišťují dočasnou péči pejskům. Když jsem pochopila, co dělá, tak jsem ji nabídla pomoc. Pejsci, které zachraňují od množitelů či z jiných otřesných podmínek, potřebují zklidnit psychiku a zahojit jizvy na duši.

.

.

Příběh Mickyho